Tradice zapalování olympijského ohně z pochodně, která se přehnala přes kontinenty, pochází z Německa. Olympijskou štafetu vynalezl Karl Diem, který byl generálním tajemníkem výboru pro olympijské hry konaného v Berlíně v roce 1936.
Slavný sochař Walter Lemke navrhl první olympijskou pochodeň. V Olympii byla osvětlena obrovským parabolickým zrcadlem a transportována do Berlína za pouhých 12 dní a 11 nocí. Štafety se zúčastnilo 3331 lidí, kteří ujeli vzdálenost 3187 km.
Později, v roce 1938, natočila německá režisérka Leni Riefenstahl film o tomto štafetovém závodě, který se jmenoval „Olympia“.
Olympijská pochodeň byla tradičně nesena běžci, ale někdy se k jejímu přesunu používaly jiné způsoby přepravy. Byl transportován lodí, letadlem, kánoí a dokonce i velbloudem. Na cestě k olympijským hrám v Melbourne v roce 1956 nosili pochodně pochodeň na koni, protože během jejich cesty se ve Stockholmu konaly jezdecké soutěže.
V roce 1976 provedl olympijský oheň fantastickou cestu. V Olympii byl přeměněn na rádiový signál a poté pomocí satelitu přenesen do Kanady. Tam rádiový signál aktivoval laserový paprsek, který zapálil oheň nových olympijských her.
Olympijská pochodeň navštívila také mořské dno. V roce 2000 ji nesl podél Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie biologka Wendy Craig-Duncan. Pochodeň krásně hořela pod vodou díky speciální šumivé směsi, kterou vyvinuli vědci speciálně pro tuto událost.
Nejdelší relé hořáku bylo pojmenováno po celém světě. Trvala 78 dní a konala se v roce 2004. Olympijský oheň prošel z ruky do ruky 11 400 nositelů pochodní. Ušel vzdálenost 78 000 kilometrů. Během světové štafety pochodní putovala olympijská pochodeň poprvé do Afriky a Jižní Ameriky. Byl proveden všemi městy, ve kterých se dříve konaly olympijské hry. Pochodeň štafet začala a skončila v Aténách, kde se konaly letní hry 2004.
