Každý ví, že historie sportu sahá až do starověku. Samozřejmě, že sportovní soutěže měly od těch současných obrovské rozdíly a samotné hry byly jiné. Určitě některé sporty stále existují, ale byly zdokonaleny a vylepšeny. Existují však lidé, kteří jsou navždy v minulosti.
Starověké Řecko je považováno za matku tohoto sportu. Právě v této zemi začaly slavné olympijské hry, které jsou stále hlavní soutěží světových sportovců. Právě zde byly vytvořeny velmi zajímavé a vzrušující závodní vozy.
Tento typ soutěže je jedním z nejpopulárnějších nejen v Řecku, ale také mezi jinými národy, například Římany. Jednalo se o nejdůležitější a nejdůležitější soutěže mezi všemi ostatními, zejména jezdecké. Na olympijské hry se všichni těšili na závod na voze. Je pravda, že existovaly i další, populárnější soutěže spojené s atletikou.
Jaké to byly závody vozů a jaká byla pravidla? Těchto soutěží se účastnily vozy tažené dvěma koňmi, někdy čtyřmi. Mohli v nich soutěžit nejen dospělí koně, ale také malí hřebci, jen pro ně existovaly samostatné soutěže. Byly také takové závody, kde se neúčastnili koně, ale mezci, a místo vozu byly použity vozíky. Jak každý rozumí, pro obyčejné lidi existovala možnost rozpočtu.
Soutěže se konaly v několika závodech. V Řecku se jedna rasa skládala z dvanácti kol, což je asi devět mil. A v Římě se počet kol snížil na sedm, aby bylo možné provést více závodů. Týmy přirozeně řídily otroci, ale majitel vozu získal cenu. Stalo se to ve starověkém Řecku a ve starém Římě bylo všechno spravedlivé, vítězem se stal ten, kdo řídil koně.
Obecně byl starověký Řím v tomto ohledu v tomto sportu úspěšnější. Brzy tam začaly být používány všechny druhy mechanických zařízení, například mechanismy pro počítání kruhů nebo spouštění bran. To vše bylo vytvořeno tak, aby jezdec nepočítal kruhy sám, ale soustředil se přesně na vítězství, takže to jasně usnadnilo samotný závod.
Je třeba říci, že soutěží tohoto typu se nemohl účastnit každý, ale pouze velmi bohatí lidé. V těch dnech, ve starověkém Řecku a starověkém Římě, bylo mít vůz s koňmi drahé potěšení. Kromě toho musí být koně silní, zdraví a plnokrevníci. Ale nejde ani tak o koně, ale o samotný vozík. Účastníci si nejen koupili nebo vyrobili obyčejný vůz, ale vždy ho vyzdobili, namalovali do zlatých barev. Stojí za zmínku, že hlavním úkolem nebylo to, kdo se tam dostane rychleji, ale kdo měl krásnější a bohatší vůz.