Jóga si získává popularitu mezi lidmi v západní společnosti. Ale ví každý, kdo se o ni zajímá, co to je „jóga“? O tomto problému existuje mnoho mýtů a mylných představ. Obyčejná gymnastika se často nazývá jóga a jogín je člověk, který se nějakým nepředstavitelným způsobem ohýbá, dlouho sedí v nehybné poloze nebo brouká něco nesrozumitelného pro sebe. Co mají všechny tyto myšlenky společného se skutečným popisem starověkého učení?
První věcí, kterou je třeba začít s definicí jógy, je to, že jóga je systém sebepoznání. A k tomuto sebepoznání dochází, a to i prostřednictvím práce s fyzickým tělem (vidíme lidi v různých ásanách), také prostřednictvím práce s dechem (pranayama), hlasem (mantra) a absolutně prostřednictvím všech projevů člověka. Jóga je univerzální. Jóga vyhovuje všem!
Všichni se vyvíjíme po celý život, po mnoho životů. Ne všechno si to však uvědomujeme. Ale po celou dobu, dříve či později, je touha po sebepoznání a rozvoji u člověka stále více vědomější. A tady na pomoc přichází jóga! A některé z jeho typů, jako je práce s našimi projevy (fyzické tělo, myšlenky, pocity), jsou jen možnosti toho, co si můžeme zvolit sami při hledání cesty duchovního rozvoje.
Rozhodli jsme se, že jóga je v první řadě systém sebepoznání. Jaká další důležitá kritéria existují? Jakýkoli systém lidé nazývají jógou, ale právem to lze považovat pouze za učení, které dodržuje první a druhý princip jógy.
O čem mluvíme, budou se ptát ti, kteří se právě seznámili s jógou. Stručně řečeno, první princip je princip laskavosti a nepoškozování žádné živé bytosti, a druhý princip logiky a zdravého rozumu. Pokud v systému není zmínka o těchto principech nebo je o nich známo, ale nejsou splněny, nelze takový systém a priori považovat za jógu. To jsou hlavní kritéria, podle kterých můžeme určit příslušnost toho či onoho učení k nejstarším znalostem.
