Olympijské medaile jsou cenou, které se mnoho sportovců již léta snaží. Kvůli ní se vynakládají obrovské fyzické a morální síly účastníků sportovních soutěží. Princip přijímání medailí je dostatečně jasný. Obyčejní lidé se však často zajímají o to, kde jsou ceny uloženy jak před olympiádou, tak po ní.
Olympijská medaile je velmi cenný předmět. A vůbec ne z hlediska šperků, protože zlatá medaile je vyrobena z obecného kovu, například ze stříbra, a je pokryta malou vrstvou zlata. Hodnota tohoto ocenění spočívá jinde. Je symbolem vítězství a úspěchu toho či onoho sportovce a celé země jako celku. Proto by měl být uložen zvláštním způsobem.
Do zahájení olympijských her jsou ceny pod ochranou a kontrolou hostitelské země. Například medaile za sportovní události v roce 2012 v Londýně jsou uloženy v londýnském Toweru. Spolehlivé úložiště je vybaveno alarmy, kamerovým systémem a dalšími stupni ochrany. Kromě toho jsou nepřetržitě monitorovány.
Po ocenění sportovců na stupních vítězů si každý z nich bere své medaile pro vlastní potřebu. Ocenění si sportovci zpravidla odnáší domů a umístí je na svou vlastní čestnou zeď na nejnápadnějším místě.
Ve většině případů jsou olympijské medaile obdržené těmi sportovci, kteří již zemřeli, přeneseni do sportovního muzea jejich příbuznými. Tam jsou uloženy ve speciálních vitrínách s ochranou proti alarmu.
Osud první medaile, kterou obdržel gymnasta Hermann Weingartner za vítězství v olympijském skoku o tyči v roce 1896, byl ukraden ze sportovního muzea v Japonsku. Jednalo se o ocenění o hmotnosti 68 g. Jeho průměr byl asi 50 mm. Do muzea se dostala prostřednictvím třetích rukou. Když v roce 1896 zemřel první olympijský vítěz, jeho rodina v roce 1964 darovala medaili jako trofej za ocenění japonskému gymnastovi Yukio Endovi. Poté tuto medaili věnoval muzeu. Tam byla umístěna do neuzamčené cely, která byla zcela nechráněna před vloupáním. A v důsledku toho byla medaile ukradena.
