Naučit se trefit míč je docela jednoduché - všichni víme, jak na to od dětství. Jak ale zasáhnout míč tak, aby letěl striktně určitým směrem? Někdo o tom píše celá vědecká pojednání, někdo natáčí vzdělávací televizní filmy a někdo se pokouší vypočítat trajektorii míče pomocí teorie pravděpodobnosti. Ve skutečnosti vše záleží na tréninku, čím více jich je, tím přesnější jsou údery.
Instrukce
Krok 1
Existují dva typy úderů míčem: ze země nebo z léta. Zlepšit kvalitu nárazu na zem, tj. na stacionárním míči musíte udržovat rovnováhu a pamatovat také na správné nastavení podpěrné nohy a polohu útočníka. Výška úderu závisí na poloze podpěrné nohy: pokud je v souladu s míčem, bude úder proveden s nízkou trajektorií letu, ale pokud je noha za míčem, míč vyletí vysoko. Aby byla síla úderu maximální, je nutné sledovat polohu kolena kopající nohy. Pokud je koleno v okamžiku před dotykem míče nad míčem nebo na stejné čáře s ním, bude nárazová síla maximální. Po nárazu je vhodné pokračovat v pohybu směrem k cíli a nezastavovat se. Když je tělo nakloněno dozadu, trajektorie míče se zvyšuje, při předklonu se úder zesiluje, ale míč letí níže. Při úderu do vzduchu ve vzduchu je důležitá také rovnováha a všechny výše uvedené polohy nohou. V tomto případě je však také důležité vypočítat vzdálenost k míči. V žádném případě byste neměli udeřit z léta, pokud je míč příliš daleko nebo příliš blízko, protože v těchto případech bude úder rozmazaný.
Krok 2
Rány jsou také rozděleny podle způsobu aplikace, tj. kterou část nohy zasáhne. Takže kop prstem se obvykle aplikuje na stacionární míč v jeho spodním sektoru, v tomto případě bude úhel míče 40-50 stupňů. Pro správné použití tohoto úderu během vzletu hráč zrychluje, když se přibližuje k míči, podpěrná noha je umístěna za a mírně na stranu míče a pálkař zasáhne švihovým pohybem. Tělo je nakloněno dopředu. Při použití tohoto úderu je důležitá správná práce rukou: ruka naproti opěrné noze před úderem prudce dozadu, druhá je vyvedena dopředu na úroveň hrudníku. V okamžiku nárazu si ruce vymění místo.
Krok 3
Kop do vnitřku nohy obvykle jednoduše přihraje míč. V ideálním případě by míč měl letět a neměl by se odrážet nebo se kutálet po zemi. Při úderu je špička opěrné nohy nasměrována ve směru, kam míříte, kopající noha je ohnutá v koleni a samotný úder dopadá na střední část míče.
Krok 4
Při nárazu na vnější část chodidla by měla být špička podpěrné nohy otočena přibližně o 30 stupňů směrem k cíli. A úder je proveden stejným způsobem jako vnitřní s jediným rozdílem v rovině nohy v kontaktu s míčem.
Krok 5
Kop na jedné straně je nejtěžší a na druhé hlavní kop ve fotbale. Díky kontaktu velké plochy chodidla s míčem je při tomto nárazu dosaženo větší přesnosti. Pokud takto zasáhnete stacionární míč, bude trajektorie jeho letu nízká. Podpůrná noha by měla být na stejné přímé linii s míčem mírně od ní a veškerá váha těla by měla spadat na tuto nohu. Tělo je nakloněno tak, že ramena hráče jsou nad míčem. Úderná noha je ohnutá v koleni a položena dozadu, kotník je uvolněný. Je důležité udržovat úhel tvořený stehnem a bércem co nejdéle. Výstup je napjatý. V okamžiku nárazu je koleno kopající nohy nad míčem. Ruka stejného jména s podpůrnou nohou je před úderem vzadu a v okamžiku úderu prochází dopředu a ohýbá se na hrudi. Kopající noha se ihned po úderu po určitou dobu pohybuje s míčem dopředu. Kopy se dělí na dva typy: kop přímým kopem, když se míč dotkne kopu ve svém středu, tj. na šněrování boty a kop do vnější nebo vnitřní části nártu, když míč zasáhne obě strany šněrování.
Krok 6
Technikové údery na létající míč se neliší od zvedání. Pokud je však míč ve vzduchu, je nutné přesně vypočítat okamžik švihu a dotyku. V takovém případě není nutné do střely vnášet velkou sílu, protože přesný dotyk dodá míči dostatek energie.
