Tradičními prvky nejstarších orientálních kultur byly různé bojové umění. Jejich vlastnictví bylo ve středověku velmi důležité. Postupem času tato potřeba téměř zmizela a bojová umění našla své ztělesnění v podobě moderních bojových umění, která se stala velmi populární. Dnes se bojovým uměním zabývají miliony lidí po celém světě.
Orientální bojová umění, jako každé jiné, jsou zvláštním druhem sportu. Jejich cílem je, aby jeden z účastníků porazil jednoho nebo více protivníků fyzickým odporem v rámci určitých pravidel, pouze s použitím fyzické síly nebo dalšího vybavení.
Bojová umění jsou klasifikována jako orientální pouze na základě jejich původu na určitém území - v zemích asijského regionu: Japonsko, Korea, Čína. Základní principy, které jsou základem specifických bojových umění dané skupiny, se však mohou radikálně lišit. Některé typy soutěží zahrnují použití zbraní, jiné umožňují pouze prvky zápasu, jiné mohou kombinovat zápas a kontaktní boj atd.
Existují čistě sportovní, bojová a smíšená bojová umění. První typ zahrnuje soutěžní systémy, ve kterých existují přísná pravidla, která značně omezují arzenál technik a přísně určují podmínky pro vítězství a porážku. Živými příklady jsou: Japonský zápas sumo, umění japonského šermu Kendo. Pouze dva oponenti se účastní takových bojových umění, často vybraných podle principu přibližně rovných příležitostí.
Bojová bojová umění zahrnují rozvoj schopností, které vám umožní přežít v kritických situacích. Tréninkové programy obvykle zahrnují soubory technik, které umožňují účinně čelit více soupeřům. Velká pozornost je věnována možnostem použití jakýchkoli dostupných předmětů jako zbraní. Mezi taková bojová umění patří některé typy čínského Wushu (Kung Fu), stejně jako japonská bojová umění Jiu-Jitsu, která zahrnují použití prvků zápasu, stávek a studených zbraní.
Smíšená bojová umění mají povahu sportu, ale arzenál mnoha z nich zahrnuje techniky určené k sebeobraně (i proti několika protivníkům). Mezi příklady patří: Judo, Aikido, Karate, Taekwondo.
